Systém definice tloušťky pro koncové kryty zahrnuje několik konceptů. Vypočtená tloušťka δ je tloušťka vypočtená pomocí vzorců z různých kapitol. Návrhová tloušťka δd je součtem vypočtené tloušťky δ a přídavku na korozi C2. Jmenovitá tloušťka δn je návrhová tloušťka δd plus záporná odchylka tloušťky oceli C1, zaokrouhlená nahoru na standardní specifikaci oceli, tj. na tloušťku vyznačenou na výkrese. Efektivní tloušťka δe je jmenovitá tloušťka δn mínus přídavek na korozi C2 a záporná odchylka tloušťky oceli C1. Tloušťka polotovaru δs=δ + C1 + C2 + Δ1 (první hodnota zaokrouhlení návrhu) + C3 (množství ztenčení při zpracování) + (druhá hodnota zaokrouhlení při výrobě). Minimální tvarovací tloušťka se dále týká tloušťky, která musí být zaručena po vytvarování za tepla-válcovaných válců nebo konvexních uzávěrů; jeho hodnota není menší než návrhová tloušťka.
Hlavními způsoby tváření koncovek jsou lisování a spřádání. Tváření zvlákňováním za tepla využívá principu, že pevnost kovových materiálů klesá se zvyšující se teplotou, dochází k lokálnímu zahřívání oblasti, která má být zvlákňována, a následně k jejímu zvlákňování do tvaru. Technologie tváření zvlákňováním za tepla nevyžaduje drahé formy, je neomezená ve výrobě hlav nestandardních velikostí, má relativně nízké výrobní náklady, vysokou rozměrovou přesnost a regulovatelnou teplotu konečného zvlákňování.